Artuš

4 letý retriever hledá dům se zahradou a milující pány na celý život. Jeho dočasný opatrovatel, po několika měsících pobytu ve výchovném treninku popsal Artuše v aktuálním albu :

Po několika týdnech intenzivního tréninku pro vás mam dvě slova: úžasný pes!
Artuš je nyní jako šestiměsíční stěně, přestože první čtyři roky pro něj byly velmi těžké a nikdy zcela nezapomene na to, jak s ním bylo zacházeno. Stal se z něj milující, hravý a oddaný pes. Nový majitel s Artušem jistě brzy vytvoří nerozlučné pouto, jelikož Artuš je velmi oddaný pes, výměnou za vaší vlídnost, víc nepotřebuje.

V domě je zvědavý, ale nechová se destruktivně. Má hygienické návyky a během pěti týdnů nedošlo k žádné “nehodě”. Je velmi aktivní, ale klidný, když je doma. Někdy trosku zaštěká, když právě přijdete nebo odejdete. Artuš velmi roztomile zavyje, když dorazíte domu. Sděluje vám tím, jak vás má rád a jak má radost, ze jste zase s ním.

Jeho poslušnost je vcelku slušná, ale stejné jako s každým jiným psem je třeba v tréninku/pravidlech pokračovat a být důsledný. Artuš je velmi inteligentní pes a naučí se, co budete chtít VELMI rychle. Já jsem ho naučil povelům jako “sedni/ lehni, ke mne/ volno, zůstaň, nech to, volno, ticho, místo, pust, fuj, přines … “ Také si na povel sedne k vaší pravé/ levé noze či doprostřed, nemá problém na eskalátorech, ve výtazích, v metru, v tramvaji, či v aute.
Artuš si moc rad hraje s jinými psy, které zná a věří jim. Nemůže být ale jen tak ponechán se psy, se kterými se předem “nepředstavil”, kde jste si jeho reakce vůči druhému pejskovi předem neotestovali (připuštění na vodítku a podobně). V Artušovo povaze agresivita není, ale když se cítí ohrožený, či když je k němu jiny pes agresivní a ke střetnutí dojde, spíše se “ukazuje” nežli by opravdu zápasil.

Když jsem s nim byl v OBI, Artuš viděl obrázek kočky na krabici a snažil se k ni dostat, nedoporučuji tedy soužití s kočkami. Přestože mu dnes naprosto věřím, je třeba mít na paměti, ze není na 100% „vyléčen“ ze své minulosti. Příkladem je, když ho umístím do jeho klece v autě a dám ruce přímo přes jeho hlavu. Nejdříve ukáže zuby jako varování a když neuhnu, chňapne po nich. Pevně věřím, že toto je jediné místo a situace, která mu stále takto silně připomíná jeho minulost. Když se k němu přihrne cizí člověk a jen tak ho začne hladit po hlavě, může se někdy stát, že Artuš vycení zuby a zavrčí, jen aby dal vědět, ze se necítí příjemně. Přesto si myslím, ze by byl vhodným parťákem k rodině s rozum